PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Němečtí DESTRUCTION jsou bezesporu jednou z nejpozoruhodnějších thrashmetalových legend starého kontinentu. Jsou kapelou, která již před více než dvěma desetiletími stanovila pravidla žánru svými klasickými a do dnes adorovanými alby a taktéž kapelou, která zažila jak úspěchy, tak vlastní rozklad, desetiletou nečinnost, ale i velmi úspěšný návrat. V těchto dnech jim vychází zbrusu nově nahraný výběr, složený z největších šlágrů staré éry, avšak opatřený současným vyzněním. Berte proto tuto recenzi spíše jako rekapitulaci alb z prvního období, vypíchnutí stěžejních bodů a závěrečné zhodnocení současné podoby starých songů.
Debutové minialbum „Sentence Of Death“ (1984) – to je zejména úvodní ďábelská vypalovačka „Total Disaster“. Ve své době zhudebnění veškeré metalové nespoutanosti, song běžící start-cíl, opatřený přímočarou agresivní kytarou, která si nic nezadá se soudobou tvorbou SLAYER. V druhé půlce této skladby vystřihne Mike Sifringer ukázkové sólo, zvrácenou melodiku pak umocňuje krákoravý Schmierův řev. O necelý rok později přichází první dlouhohrající album nazvané „Infernal Overkill“ (1985), které bylo stejně jako předešlé mini nahráno v sestavě, tvořené trojicí (Schmier – Mike Sifringer – Tommy Sandmann) neklidných devatenáctiletých mladíčků, vyžívajících se v kožených mundůrech, nábojnicových pásech a ortodoxních hudebních postojích. Nahrávka stejně tak obsahovala divokou smršť prapůvodního thrash metalu, bažícího (když to řeknu s nadsázkou) po zlu a zabíjení. Když bych měl vyzdvihnout největší perly tohoto období, pak jednoznačně „Bestial Invasion“ a „Invincible Force“. V této době se DESTRUCTION stali nekorunovanými evropskými králi thrash stylu. Postupem let jim však prvenství vyfoukli stabilnější a zřejmě všeobecně uznávanější KREATOR.
Následné album „Eternal Devastation“ (1986) je fanoušky i kritikou všeobecně přijímáno jako vrcholné. Kapela zde naposledy ve tříčlenné sestavě vybrousila na svou dobu skutečně zabijácký zvuk. Samotné skladby se pak vyznačovaly menší rychlostí a větší propracovaností, ale i podstatně zlověstnější atmosférou. Jeho největší devízou byla, tak jako ostatně vždy u DESTRUCTION, fantastická kytarová práce, kdy v každém songu bez ustání střídal jeden riffový break druhý. Vodopády kytarových figur udělaly z alba naprostou klasiku žánru, ke které i v současnosti vzhlíží stovky metalových následovníků. Největšími lahůdkami zřejmě navždy zůstanou songy „Curse The Gods“, „Life Without Sense“ a „Eternal Ban“. Na sklonku roku 1986 dochází k zásadním změnám sestavy – odchází bubeník Tommy Sandmann, který je nahrazen Oliverem Kaiserem a k Miku Sifringerovi se přidává velmi zručný druhý kytarista Harry Wilkens. Legendární mini „Mad Butcher“ (1987) je tak zcela ovlivněno jeho nástrojem. Kytarová hra je jaksi košatější a celkové vyznění tohoto krátkého nosiče je oproti minulosti poněkud různorodější. Album totiž obsahuje jak skvělou instrumentální věc, suverénně oddirigovanou oběma šestistrunými sekerníky – „The Last Judgement“, tak poměrně melodický cover od punkových THE PLASMATOCS – „The Damned“. Vyhrávka z filmu „Pink Panther“ je jen jakousi dekorací titulní věci. Ústřední skladbou je právě song „Mad Butcher“, který již vyšel na debutovém mini, zde je však opatřen přidanou střední částí a gradujícím sólem. Naprostým vrcholem je však „Reject Emotions“, zřejmě jeden z nejprogresivnějších songů v historii této formace, který představil skupinu v mnoha různých podobách, od úvodní pomalejší a zpěvnější části až po strhující kytarové peklo v jejím jádru. DESTRUCTION v této době vytrvale koncertují ve společnosti KREATOR a RAGE.
Třetí album „Release From Agony“ (1988) znamenalo znatelný příklon k techničtějšímu pojetí thrash metalu, démoničtějšímu zvuku a zároveň i celkovému přitvrzení kytar. Už úvodní skladba je mohutným stotunovým válcem. Bohatá kytarová práce byla zachována a stále se lepšící principál Schmier začal od zakrvavených bran „Chrámu šílenství“ hrdelněji ječet. Vrcholem alba i po letech zůstávají „Unconscious Ruins“ a strašidelná výprava nočním lesem „Sign Of The Fear“, v jejímž pozvolném tempu se odehrávají jedny z nejkouzelnějších kytarových motivů, jaké jsem kdy v tomto žánru slyšel. Po realizaci „Release From Agony“ jedou DESTRUCTION světové turné jako předskokani MOTORHEAD a KING DIAMOND. Z jedné pyrenejské zastávky této šňůry pochází nezapomenutelné živé album „Live Without Sense“ (1989), které je mnohými pasováno na jeden z nejlepších živáků metalové historie. Jde o dokonalé shrnutí toho nejlepšího ze staré tvorby DESTRUCTION a to vše je ještě umocněno fantastickou atmosférou uvnitř vařícího kotle. V roce 1989 dochází v kapele k vážné názorové kolizi a tak v průběhu nahrávání dalšího studiového alba odchází Schmier, který v té době velmi toužil vydat se melodičtějším powermetalovým směrem, naopak zbylá trojice prahla po dalším přitvrzení a vyšší míře techničnosti. Bývalý šéf Schmier své sny uskutečnil hned o rok později se svou novou kapelou HEADHUNTER a naproti tomu zrekonstruovaní DESTRUCTION přišli se svou nedoceněnou labutí písní „Cracked Brain“ (1990), která sice díky absenci Schmiera moc velký úspěch neslavila, ale rozhodně potvrdila skvělou hráčskou úroveň kapely . Bohužel, ta se odebrala k mnohaletému spánku.
Co k nové nahrávce plné starých zakopaných drahokamů říct? Podle mne se DESTRUCTION snažili o zachování staré struktury všech legendárních zde prezentovaných skladeb. K žádným převratným obměnám partitur opravdu nedošlo. Jediná změna tak spočívá ve zmohutnění a modernizaci celkového zvuku, což je přirozené. Ve skladbách je poměrně nenásilně a nerušivě zvýrazněná zejména práce bubeníka. Hra současného bijce Marka Reigna je oproti jeho dávným předchůdcům z osmdesátých let natlakovanější a dodává tak starým skladbám větší odpich. Za povedené považuji provedení titulního songu z alba „Cracked Brain“, na kterém Schmier již neúřadoval. Škoda, že skladeb z tohoto nosiče zde není více, třeba taková „Time Must End“ by si to rozhodně zasloužila. Dvě nové, avšak poměrně tuctové písně a to jak „Profanity“, tak „Deposition (Your Heads Will Roll)“, bohužel nepatří k tomu podařenějšímu, co může tvorba DESTRUCTION nabídnout, což je velká škoda. Nezbývá, než si rok počkat na studiového následovníka.
Špičkově ošetřený klasický materiál DESTRUCTION.
Schmier
- zpěv, baskytara
Mike Sifringer
- kytara
Marc Reign
- bicí
1. Bestial Invasion
2. Profanity
3. Release From Agony
4. Mad Butcher
5. Reject Emotions
6. Death Trap
7. Cracked Brain
8. Life Without Sense
9. Total Desaster
10. Depostition (Your Heads Will Roll)
11. Invincible Force
12. Sign Of Fear
13. Tormentor
14. Unconscious Ruins
15. Curse The Gods
16. Eternal Ban [bonus]
Day Of Reckoning (2011)
D.E.V.O.L.U.T.I.O.N. (2008)
Thrash Anthems (2007)
Inventor Of Evil (2005)
Metal Discharge (2003)
Alive Devastation (2002)
The Antichrist (2001)
All Hell Breaks Loose (2000)
Cracked Brain (1989)
Live Without Sense (Live) (1989)
Release From Agony (1988)
Mad Butcher (1987)
Eternal Devastation (1986)
Infernal Overkill (1985)
Sentence Of Death (1984)
Vydáno: 2007
Vydavatel: AFM Records / Candlelight Records
Stopáž: 78:00
Produkce: Jacob Hansen
Studio: House Of Music, Little Creek Studio
-bez slovního hodnocení-
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.